RODY VÝZNAMNÝCH MAJITELŮ NÁCHODA

Hron z Náchoda pocházel z panského rodu Načeraticů, jeho otcem byl Pakoslav, jenž byl roku 1239 zmiňován jako jeden z předních zemských pánů. Od římského krále Alfonse Kastilského prý Hron u příležitosti jeho volby (1257) obdržel erb s černým lvem na zlatém štítě. Potomci Hronovi se rozdělili na dvě větve – českou a moravskou a zatímco česká větev zanikla v průběhu 15. století, moravská větev rodu, sídlící na tvrzi Březník u Náměště, existovala dále pod názvem Březničtí z Náchoda, dál na Dunajovicích, Želeticích, Jimramově i jinde. Rod vymřel roku 1672.

Smiřičtí ze Smiřic – český rod do panského stavu povýšený roku 1554 pocházející z malé tvrze Smiřic u Hradce Králové. První známý předek Jan Smiřický se aktivně účastnil husitské revoluce postupně na straně Pražanů a Táborů. V 16. století získali Smiřičtí značný majetek a počátkem 17. století drželi nejrozsáhlejší pozemkový majetek v království, desítky hradů, měst ve středních a severovýchodních Čechách. Zakladatelem náchodské větve, která vymřela roku 1614, byl Albrecht ze Smiřic. Posledním mužským členem rodu byl Albrecht Jan (†1618). Dědička rodového majetku Markéta Saloména opustila jako stoupenkyně stavovského povstání zemi roku 1620. Veškerý majetek rodu byl zkonfiskován.

Trčkové z Lípy – český vladycký, později panský rod, pocházející z Lípy u Hradce Králové. Moc a bohatství rodu založil v první polovině 15. století Mikuláš Trčka. Na přelomu 16. a 17. století patřili již Trčkové k nejbohatším v Čechách. Jan Rudolf Trčka se roku 1588 oženil s Marií Magdalénou z Lobkovic, která obohatila rod skupováním statků konfiskovaných poraženým stavům. Roku 1629 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Rudolfův syn Adam Erdman byl zavražděn 25. 2. 1634 v Chebu při likvidaci tzv. Valdštejnova spiknutí. Rod vymřel po meči smrtí Jana Rudolfa, který přežil svého syna o pouhých několik měsíců. Obrovský majetek rodu propadl konfiskacím.

Piccolomini – starý italský rod, původem ze Sieny, jehož nejznámějším příslušníkem byl humanista a papež Aeneas Silvius – Pius II. (†1464), autor České kroniky, účastník jednání s husity na církevním koncilu v Basileji a odpůrce Jiříka z Poděbrad. Rod se dělil na dvě větve Pieri a Todeschini. Ottavio patřil do větve Pieri, která však vymírá již roku 1757 a její majetek a tedy i náchodské panství přechází na větev Todeschini. Posledním členem piccolominského rodu byl Joseph Parille, jenž zemřel roku 1783.

Schaumburg-Lippe – německý knížecí rod vzniklý aliancí hraběcích rodů Schaumburg a Lippe roku 1640, knížecí titul od roku 1807. Jiří Vilém koupil roku 1842 v Čechách panství Náchod, které jeho potomkům patřilo do roku 1945.

POSLOUPNOST DRŽITELŮ HRADU A ZÁMKU NÁCHODA

A NÁCHODSKÉHO PANSTVÍ 
 

1. Hron z Náchoda – z rodu Načeraticů, uváděn v letech 1241–1289, ve spojení s Náchodem poprvé 1254. Vybudoval pevný hrad (jádro dnešního zámku), zřejmě založil město Náchod a kolonizoval území severně od Náchoda

2. Ješek starší – Hronův syn

3. Ješek mladší – syn předešlého, držel Náchod asi do r. 1316, kdy mu jej odňal (a vyměnil za manské zboží Kostelec nad Černými Lesy) král Jan Lucemburský v souvislosti se vzpourou části české šlechty proti němu

4. Jan Lucemburský, český král (asi 1316 – asi 1325)

5. Hynek st., jinak Hajman z Dubé – poprvé uváděn k r. 1325, zemřel před r. 1353

6. Hynek ml. z Náchoda a Dub

7. Ješek z Náchoda a Dubé – asi do r. 1360 společně, pak již jen Hynek, který asi v r. 1367 Náchod prodal Anně kněžně Svídnické

8. Anna kněžna Svídnická (asi 1367–1390)

9. Půta z Častolovic (1390–1391)

10. Beneš Silný z Dubé (1391–1392)

11. Jetřich z Janovic (1392–1412), zemřel bez dědiců; jeho zboží spadlo jako odúmrť na Korunu

12. Václav IV., český král (1412)

13. Jindřich Lefl z Lažan a Krakovce (1412–1414), stoupenec a ochránce Jana Husa, dostal Náchod od krále Václava IV.; prodal jej s jeho souhlasem Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad výměnou za Bechyni – listina o tom vydána 14. ledna 1415

14. Boček z Kunštátu a Poděbrad (1414–?), stoupenec Jana Husa a kalicha

15. Viktorín z Kunštátu a Poděbrad (?–1427), Bočkův syn, hejtman Jana Žižky z Trocnova, po jehož smrti se připojil k pražanům; zemřel ve věku 25 let, dědicem rodového zboží se stal tehdy šestiletý Jiří z Poděbrad, pozdější český král

16. Jan Holý (Holec) z Nemošic                                                                        

17. Mikuláš Trčka z Lípy (1427–1432), neví se, jakým způsobem se tito táborští hejtmani ujali držení Náchoda a sousední Homole, zřejmě úchvatem

18. Jan Baštín z Porostlé (1432–1437), původně Žižkův podhejtman, také působil v táborském a později v sirotčím vojsku; jak získal Náchod, nevíme, snad koupí od předešlých

19. Jan Kolda st. ze Žampachu (1437–1445?), bývalý táborský hejtman, hradu a města Náchoda se zmocnil přepadem; asi v r. 1445 odešel z Čech a střídavě sloužil se svou rotou Řádu německých rytířů a polskému králi,
na sklonku života se vrátil

20. Jan Kolda ml. ze Žampachu (1445?–1456), syn předešlého, bakalář svobodných umění pražské univerzity;
po ztrátě svých severních spojenců, jejichž hrady v r. 1447 rozbořili Slezané, se orientoval na Strakonickou jednotu a dostal se do střetu s Poděbradskou jednotou, a tedy také s Jiřím z Poděbrad, který začal usilovat o své statky

21. Jiří z Poděbrad (1456–1458), nechal si od krále Ladislava Pohrobka potvrdit držbu náchodského panství a v dubnu 1456 oblehl a dobyl tři Koldova sídla – hrady Rychmberk v Orlických horách, Náchod a tvrz Černíkovice; Jan Kolda uprchl; někteří historikové se snaží prokázat, že existoval pouze jeden Jan Kolda ze Žampachu

22. Boček a Viktorín z Poděbrad (1458–1469), synové krále Jiřího

23. Jindřich st. kníže Münsterberský (1470–1497), syn krále Jiřího; náchodské panství od r. 1484 několikrát zastavil, naposledy v r. 1497 na čtyři roky Janu Špetlovi ml. z Prudic, Žlebů a Janovic

24. Jan ml. Špetle z Prudic, Žlebů a Janovic (1497–1532), dědicové Jindřichovi neměli prostředky na vyplacení zástavy, a proto v r. 1500 Náchod Janu Špetlovi postoupili; jeho manželka podporovala české bratry, jimž
v r. 1501 darovala zakoupený dvorec na sbor

25. Hynek Špetle z Prudic, Žlebů a Janovic (1532–1533), syn předešlého

26. Vojtěch z Pernštejna a Pardubic (1533–1534), koupil panství od předešlého

27. Jan z Pernštejna a na Helfenštejně (1534–1544), jinak Jan Bohatý, bratr, panství zdědil; v letech
1506–1516 a 1526 až 1528 nejvyšší komorník Českého království a v r. 1530 nejvyšší hejtman Moravského markrabství

28. Zikmund Smiřický ze Smiřic (1544–1548), koupil panství od Jana z Pernštejna

29. Albrecht Smiřický ze Smiřic (1548–1566) syn; jeho starší bratr Jaroslav byl v r. 1554 přijat s celým rodem
do panského stavu v Českém království

30. Hedvika Smiřická z Házmburka (1566–1586), Albrecht Smiřický odkázal své zboží synům Václavovi a Jaroslavovi rovným dílem; Náchod spravovala jako poručnice jejich matka Hedvika, dalšími poručníky byli jeho bratři Jaroslav a Jindřich

31. Václav Smiřický ze Smiřic (1586–1593)

32. Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic (1593–1614), syn předešlého, teprve tříletý, poručníkem byl Zikmund Smiřický ze Smiřic, na Skalách a Dubu, bratranec Václava Smiřického ze Smiřic,; svého svěřence vyslal na studia
do Heidelberku, Ženevy a Paříže; po návratu uskutečnil s několika šlechtickými přáteli cestu do Nizozemí, Anglie, Skotska, Irska, u skotských břehů ztroskotali a vrátili se přes Anglii, Nizozemí, Francii, Benátky a Německo; nechal přestavět náchodský hrad na zámek (renesance)

33. Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1614–1618), syn Zikmunda Smiřického ze Smiřic a na Skalách, stal se dědicem veškerých statků rodu – starší bratr Jaroslav zemřel již r. 1611, mladší Jindřich Jiří byl dementní; Albrecht Jan rovněž studoval na kalvínských univerzitách, v r. 1618 patřil k radikálům, kteří provedli defenestraci místodržících, a byl zvolen jedním z třiceti direktorů; připravovaným sňatkem s hanavskou princeznou měl vstoupit do příbuzenských vztahů s několika protihabsbursky naladěnými vládnoucími rody a v soudobé publicistice se o něm psalo jako o budoucím českém králi; jako jeden z nemnoha podporoval české stavovské povstání finančně

34. Markéta Saloména Slavatová ze Smiřic (1618–1620), po bitvě na Bílé hoře opustila zemi se svým synem Albrechtem a slabomyslným bratrem Jindřichem Jiřím (přes Vratislav); na krátkou dobu se vrátila při saském vpádu (1631), kdy navštívila také Náchod

1621–1623, panství Smiřických byla konfiskována a po vyřešení nároků Albrechta z Valdštejna, jehož matka byla z rodu Smiřických, královská komora náchodské panství prodala Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic
za 205 000 rýnských zlatých

35. Marie Magdaléna Trčková z Lobkovic (1623–1628), se souhlasem Ferdinanda II. zůstala nekatoličkou (půjčovala mu peníze); v r. 1628 došlo k selskému povstání především z náboženských důvodů (rekatolizace
na trčkovských panstvích), podíleli se také Novoměstští a Náchodští

36. Adam Erdman hrabě Trčka z Lípy (1629–1634), syn, velitel jízdy Albrechta z Valdštejna, 1628 povýšen
do hraběcího stavu, přestoupil na katolickou víru, panství koupil do matky za 200 tisíc kop míšeňských, 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna a dalšími

37. Ottavio kníže Piccolomini de Arragona, vévoda z Amalfi (1634–1656), „za platné a hrdinské služby císaři prokázané“ dostal panství od Ferdinanda II.; do knížecího stavu povýšen r. 1650, zemřel bezdětný

38. Aeneas Sylvius kníže Piccolomini (1656–1673), nezletilý vnuk Ottaviova bratra, panství spravoval jako poručník hrabě Pölting, od r. 1664 Ottaviova vdova kněžna Marie Benigna; kníže Aeneas (Eneáš) vládl sám něco přes rok, padl jako císařský plukovník v bojích proti Francii

39. Vavřinec kníže Piccolomini (1673–1712), mladší bratr předešlého; také za něho vládla kněžna Marie Benigna do r. 1679

40. Jan Václav kníže Piccolomini (1712–1742), Vavřincův syn, „na smyslech slabý“, správa panství svěřena jeho matce kněžně Anně Viktorii, a to nejen za jeho nezletilosti, ale i později, po r. 1718, kdy se kníže Jan Václav chtěl ujmout vlády; od r. 1732 panství spravoval jeho bratr Octavius

41. Octavius II. kníže Piccolomini (1742–1757), poslední po meči z rodu Piccolomini de Arragona,
od 1739 generál, zemřel v Hradci Králové

42. Giovanni Pompeio kníže Piccolomini, hrabě z Cellano, jinak de Villa Nuova (1757–1765), z příbuzné větve, na niž podle ustanovení knížete Ottavia I. přešel majorát

43. Josef Parille kníže Piccolomini (1765–1783), syn, za jeho nezletilosti ustanovena poručnicí matka Markéta Kateřina, rozená kněžna Caracciolli (do r. 1771), zemřel v Neapoli; za něho povstání poddaných (1775)

44. Josef Vojtěch hrabě Desfours (1786–1791), vnuk knížete Vavřince, panství získal po třech letech soudních sporů a zadlužil je tak, že muselo být úředně sekvestrováno (1789)

45. František Antonín hrabě Desfours (1791–1792), nemohl zaplatit dluhy a panství bylo prodáno
ve veřejné dražbě

46. Petr Biron vévoda Kuronský a Zaháňský (1792–1800), 1792 koupil náchodské panství ve veřejné dražbě
za 1 222 000 zlatých, 1795 se zřekl vlády v Kuronsku; uměnímilovný vévoda vedl nádherný dvůr, robotní povinnosti poddaných po vzoru komorních panství převedl na plat

47. Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská (1800–1839), dcera, za její nezletilosti byl jejím opatrovníkem a vrchním správcem zemskou správou určený Josef hrabě Vratislav z Mitrovic; vévodkyně sehrála významnou roli při formování poslední protinapoleonské koalice v r. 1813

48. Marie Pavlína kněžna z Hohenzollern-Hechingen (1839–1840), sestra vévodkyně Kateřiny

49. Karel Octavius hrabě z Lippe-Bisterfeld (1840–1842), koupil panství za 2 100 000 zlatých stříbra a prodal je
za 2 500 000 zlatých (vyhradil si na 10 let byt v ratibořickém zámku)

50. Jiří Vilém kníže Schaumburg-Lippe (1842–1860)

51. Vilém princ Schaumburg-Lippe (1860–1906)

52. Bedřich princ Schaumburg-Lippe (1906–1945)

53. Československý stát (1945–1992)

54. Český stát – Památkový ústav v Pardubicích (1993–2003)

55. Český stát – Národní památkový ústav v Praze, ÚOP Pardubice (2003–2007)

56. Český stát – Národní památkový ústav v Praze, ÚOP Jaroměř-Josefov (1. 1. 2008–31. 12. 2012)

57. Český stát – Národní památkový ústav v Praze, ÚPS na Sychrově (od 1. 1. 2013)